„Tenhle trénink byl prostě jinačí. Tenhle trénink mě toho neskutečně naučil. Tenhle trénink mi dal svobodu a nadhled nad světem. „
First Steps byl poslední trénink roku 2019, na který jsme vysílali účastníky. Jaké to bylo pro Pavla?
Odevšud znělo: “Where are you from?”. Odpověď ale přišla pokaždé jiná. “Spain”, “Poland”, “Turkey”, “Italy”, … Byli jsme na nádraží v Budapešti a čekali na příjezd autobusu, který nás měl odvézt ještě dál. Skupinka dvaceti lidí ze všech koutů světa. Já byl jediný z Česka, ale to mi vlastně udělalo radost. Za celou dobu pobytu jsem měl možnost mluvit a přemýšlet pouze v angličtině. A cítím, že to na mě mělo vliv. Popravdě napsat tenhle článek v češtině mi dělá dost problémy a občas sem tam napíšu nějakou větu anglicky. Protože všechny zážitky, které jsem zažil a poučení se byly právě v angličtině.
Po příjezdu do místa tréninku jsem se skamarádil s dvěma holkama z Polska. Později přibyla ještě skupinka dalších tří lidí, kteří tvořili mojí Skupinu pro konzultování zážitků. A pak ještě jeden osobní Parťák, pro diskutování 1:1. Postupně se však přidávali další a další. A nakonec jsem se během celého pobytu skamarádil snad úplně se všemi dvaceti účastníky. Takže byť jediný z naší země, kamarádů jsem měl opravdu spoustu.
Trénink byl založený na metodě Basic Synergy. A můj zážitek z něj mám spojený hlavně s učením se. A to si myslím, že přesně i bylo jádro tohoto tréninku. První přednáška byla o vymezení si, co je: komfortní zóna, UČÍCÍ ZÓNA a zóna paniky. Pak přišla druhá přednáška, první cvičení, třetí přednáška, další cvičení (na to jak být kreativní), přednáška, cvičení, cvičení, zážitek… Jeden aha! moment za druhým. Všechno do sebe začínalo zapadat. Naučil jsem se ptát se lidí o radu. Naučil jsem se sdílet postřehy. Řekl jsem svoje postřehy někomu jinému a dostal jsem jeho názor, případně jeho příběh. A věci do sebe začaly zapadat ještě o něco víc. V průběhu celých deseti dnů se učení a aha! momenty čím dál tím víc stupňovaly. Poslední dny už jsem chodil jen s úsměvem od ucha k uchu, protože snad co pět minut mi přišel další aha! moment. Každou chvíli se nějaký poznatek z tréninku propojil s tím, co někdo říkal. Nebo jak se choval.
Rád bych sdílel víc, ale trénink byl založen na překvapení a dělání věcí za hranicí toho, jak jsme doposud přemýšleli. Takže na přání organizátorů, abych to nepokazil ostatním, kteří se podobného tréninku zúčastní v budoucnu, budu tak trochu na příklady skoupý. .
Jen řeknu, že PŘED kurzem jsem se ptal sám sebe, jak můžu začít něco aktivně dělat. Jak najdu parťáka, co mě podpoří. Jak se zeptat o pomoc. A čekal jsem, až se něco stane. Čekal jsem, že přijde nějaký parťák se stejným pohledem na svět a vyzve mě pracovat s ním. Čekal jsem, až vnější svět mi nějak pomůže.
Naproti tomu, PO skončení tréninku jsem přestal čekat. A začal jednat. Například: Chodím do řečnického klubu. A ten byl tak trochu v troskách. Chtěl jsem ho zlepšit. Takže po skončení tréninku, já sám jsem svolal schůzku našeho klubu. Vzal na ni dva největší nadšence a sdílel s nimi moji vizi: “Chci v našem klubu vychovat mistra světa v public speaking.” Moji parťáci ji s nadšením přijali za vlastní. Aktivně se scházíme a pracujeme na jejím naplnění. Lidé okolo mě se dali do pohybu. Já jsem chtěl změnu a začal jsem ji sdílet a pracovat na ní. Ostatní mě následují a podporují.
Pochopil jsem, že je rozdíl mezi “zkouším dělat změnu” a “dělám změnu”. To vše díky tomuto tréninku.
Vtipné je, že loni v prosinci jsem odletěl odpočívat k oceánu do Las Palmas. Letos jsem jel na dovolenou učit se do zimy do Hollókö. Loni jsem si v prosinci užíval sluníčko a surfoval. Letos jsem v prosinci změnil svůj způsob myšlení. Hollókö mi dalo mnohem víc než surfování v oceánu. Hollókö mě naučilo jednat a přemýšlet.
Jestli dostanete možnost jet na trénink Basic Synergy… poradím vám jedinné: “Jeďte!”
Pavel Černý
Financováno z programu Evropské unie Erasmus+.
