Jitka vyrazila na roční pracovní stáž v rámci EVS do italské Bologně – města plného červených cihel a vysokých věží – aby pomáhala lidem s mentálním postižením. Na cestu se vydala i přesto, že neumí italsky, a Italové si zase příliš nerozumí s angličtinou. Ještě štěstí, že italština je plná gest a domlouvat se dá takříkajíc ruka-noha. Přečtěte se, jak se jí v Itálii  daří.

Když jsem se dozvěděla, že jsem přijatá na pracovní stáž do Boloně, byla jsem velmi šťastná. Nebyla jsem si ale jistá, co přesně mám očekávat. Bylo mi řečeno, že mnoho lidí v Itálii neumí anglicky a ke své práci budu potřebovat minimálně základy italštiny. Angličtinu jsem již díky svým cestám do zahraničí ovládala na vcelku dobré úrovni, ale italsky jsem uměla říci pouze pár základních slov. Slíbila jsem si ale, že se italsky doučím tak moc, jak to jenom půjde.

Do Boloně jsem odjížděla koncem září 2017. Můj přítel bydlí v Modeně a tak jsem navštívila nejdříve jeho a poté jsem se vypravila do budoucího místa působení společně s ním. Čekala na nás Chiara, která mi měla ukázat ubytování a říci více informací. Vše bylo skvěle organizované a cítila jsem se velmi dobře.

Ubytování nebylo tak výborné, jak jsem očekávala, ale protože vlastně neplatíme nic, tak jsem nijak zásadně nepřemýšlela nad tím, jestli je to ubytování špatné nebo ne. Bohužel v budoucnu nás čekalo řešení mnoha nepříjemných situací, kdy se přímo na našem pokoji objevila plíseň, která zabírala celou stěnu a většinu rohů. Také přestala fungovat pračka, elektrický spořič nebo umyvadlo v koupelně. Naštěstí jsme vše vyřešili, hlavně díky rychlé reakci Kačky (Brno Connected), která nám velmi pomohla situaci v klidu vyřešit a najít způsob vzájemné komunikace s hostující organizací.

O své práci jsem měla mnoho informací, které mi sdělila Chiara již půl roku před začátkem mého projektu. Mým pracovním místem bylo centrum Montechiaro, které je jedno z mnoha center Casa Santa Chiara. Jedná se o místa, kam dojíždí pracovat osoby s mentálním postižením. V dalších centrech jsou klienti ubytovaní nebo zde dojíždí na odpolední aktivity. Měla jsem již mnoho zkušeností s osobami s mentálním postižením, dokonce i z jiné země (Švédsko), tak jsem již z této práce nebyla nervózní a spíše jsem se těšila.

Centrum bylo od Boloně vzdálené 18km a tak jsme museli využít malé autobusy (Pulmíno), které nás dopravili na místo. První sraz byl u Porta Saragozza, kde se nachází domov pro dva klienty a ostatní klienti přijdou se svým doprovodem na místo. Z prvního dne v práci jsem byla nervózní. Říkala jsem si ale, že pokud se budu usmívat, nic se nemůže stát. Bohužel jsem v následujících dnech zjistila, že neschopnost mluvit italsky bude mým velkým handicapem, který se ale v budoucnu vyřeší.

Zprvu jsem se nejdříve dívala a snažila se pochopit způsoby, jakými se s klienty v tomto centru pracuje. Chtěla jsem si zkusit většinu věcí, protože jenom tak jsem se toho mohla nejvíce naučit. Měla jsem velké štěstí, protože všichni byli velmi příjemní a snažili se mi velmi pomoci. Někdy to bylo náročné, protože jsem doopravdy nezvládala mluvit jejich jazykem, ale postupem času jsem si uvědomila, jak mi může pomoci vnímat řeč těla a výraz tváře lidí okolo mne. Italové také používají velice často pohyby rukou k jejich konverzaci, a proto je často jednodušší porozumět. Také osoby s postižením, kteří mají obvykle problém komunikovat, jsou více trpěliví, pokud neovládáte jejich jazyk.

Postupem času jsem si vybudovala určitý způsob komunikace, který mi byl nejvíce příjemný. Třikrát týdně jsem ve večerních hodinách chodila na lekce italštiny a snažila se v práci používat tento jazyk, jak jen to šlo. Často jsem již byla velmi unavená, ale vyplatilo se. V tuto chvíli jsem schopná rozumět a odpovídat, i když ne v souvislých a dlouhých větách.

Mám z této pracovní stáže obrovskou radost. Jsem tu teprve čtyři měsíce, ale už se moc těším na to, co se odehraje dále. Celkově je tato praxe plánována na 1 rok. Líbí se mi, s jakým respektem ke mne přistupují ostatní kolegové a jak akceptují můj zájem o práci s klienty. Vždy mne podpoří v tom, co chci vyzkoušet.

Jitka Novotná