„Není to boj o přežití, ale ani školní piknik.“, řekla všem na začátku venkovní části programu Katka, jedna z organizátorek. Ani další části nabitých dnů nebyly jiné – program od rána do pozdního večera plný zajímavých cvičení („procesů“), tipů k sebevylepšování a otázek k zamyšlení. Užil jsem si ale i mnoha volných chvilek, které jsem strávil společně s dalšími více než dvaceti skvělými účastníky tohoto mezinárodního kurzu, které bych se nebál na konci považovat za jednu velkou rodinu.

O kurzu jsem se dozvěděl díky doporučení a prvotní informace jsem čerpal z oficiálního dokumentu. Kombinace severoitalského městečka Varezze, týdne v mezinárodním kolektivu a reálné možnosti sebevylepšení na intenzivním kurzu byly jasná volba a již následující den již byla přihláška podaná.

S většinou účastníků ze všech zúčastněných zemí, České republiky, Maďarska, Chorvatska, Rakouska, Rumunska a Bulharska, jsem se začal seznamovat již v organizátory zařízeném autobuse z Milána. To se ukázalo jako skvělý tah, protože kurz neprobíhal přímo ve Varezze, ale na kopci několik kilometrů za a několik stovek metrů nad tímto přímořským městečkem. Neexistence blízkých obchodů a zbytek města mimo docházkovou vzdálenost mě nejdříve, jako člověka bydlícího ve městě, mírně děsila, ale nakonec se výběr místa ukázal jako naprosto ideální.

Totální klid, absence jakéhokoli rušení a okolního hluku, možnost vyjít do blízké přírody a výhled na moře poskytovaly ty nejlepší podmínky pro hluboké diskuze s ostatními, přemýšlení a vůbec naplnění cílů celého programu.

Na nedostatek jídla jsem si také stěžovat nemohl – vydatné snídaně, výborné obědy a večeře se vyrovnaly lepším hotelům, za což naši dva italští kuchaři obdrželi na konci pobytu potlesk ve stoje. I možnost dát si o jakýchkoli přestávkách ovoce a kávu mi poskytovaly energii a sílu pro celé náročné dny.

Přístup všech organizátorů byl v každém směru naprosto profesionální – jejich odhodlání, trpělivost, individuální přístup, ochota a doplňující otázky a úkoly byly velmi nápomocné k tomu, abychom se dostali blíže cílům, které jsme si pro tento kurz sami zvolili. Podporované společné sdílení názorů, zkušeností a zážitků z daných procesů pak ukázaly další cenné pohledy na danou problematiku, které by mě samotnému nedošly.

Některé úkoly jsme řešili všichni společně, některé samostatně, některé ve dvojicích a zbytek v různě početných týmech, jejichž složení se téměř s každým úkolem měnilo, takže jsem měl možnost postupně spolupracovat se všemi účastníky a vyzkoušet si práci v mezinárodních týmech při řešení nových výzev. Následné rozhovory plné velmi ceněné pozitivní i negativní zpětné vazby mi ukázaly mé silné a slabé stránky a zvláště to, jak a v čem se můžeme zlepšit.

Celý kurz vyvrcholil dvou a půldenní venkovní částí, který byl největší výzvou a kde jsem uplatnil všechny své nabyté vědomosti, důvtip, týmového ducha i odvahu být mimo svou komfortní zónu. Tolik překonaných bariér, skvělých příhod a náhod, intenzivních pocitů, nových zkušeností a zážitků jsem snad během tak krátké doby nikdy neměl. Ani jsme s ostatními členy týmu nemohli uvěřit, že se vše vešlo do dvou dnů, protože nám připadalo, že jsme tuto výpravu za dobrodružstvím započali před více jak týdnem.

Neustálé překonávání sama sebe, posouvání hranic vlastních schopností, sebepoznání, týmová práce a důležitost komunikace jsou sice klišé, ale zde nabyly úplně jiných, skutečných rozměrů a posunů. Za sebe mohu říci, že na konci kurzu jsem byl schopen věcí, které jsem na začátku ani netušil, že jsou možné. Zlepšování sebe sama je vždy velmi náročná a trnitá nekonečná cesta za větším štěstím a jsem moc rád, že díky pomocný rukám všech organizátorů kurzu All You Need jsem se mohl posunout za tento týden o světelný rok dál.

Petr Kaštánek (kastanek.org)

Financováno z programu Evropské unie Erasmus+.