Odjeli jsme na 10 dní do Itálie učit se zážitkem o “nenásilné komunikaci”. Vrátili jsme se nakažlivě nadšení jak do tohoto způsobu komunikace, tak do projektů Erasmus+.
Pán ve vlaku pyšně sdílí, že volí SPD.
Mám chuť křičet. Můj druhý impuls je vysvětlit mu, že volí hloupě.
Hluboký nádech – výdech. Potřebuju se na chvilku zastavit. Pokud bych zareagoval okamžitě, myslím, že bych rozpoutal dlouhou sérii “ano, ale…”; sérii dvou monologů, kdy se vzájemně neposloucháme. To mi zní jako recept na bolest hlavy, ne na zajímavou cestu vlakem.
V jádru nenásilné komunikace je právě naslouchání. Jedním z předpokladů této série principů vycházejících z humanistické psychologie přitom je, že lidé jsou ochotnější naslouchat nám, když jim my sami nasloucháme. Naslouchat přitom neznamená jen věnovat pozornost věcným argumentům, ale i emocím druhého. Ty zase vypovídají o potřebách daného člověka. V diskusi ve vlaku jsme tak třeba společně zjistili, že u pána vyvolávají migranti naštvání a strach. Jsou pro něj symbolem změny a neznámého – ztrátou vlastní jistoty a bezpečí.
Nenásilná komunikace je však mnohem širší. Obsahuje celou řadu principů/technik, které umožňují sdílet i náročnější témata (od neumytého nádobí po migrační krizi) způsobem, který zvyšuje šanci, že povede k porozumění/řešení.
Právě s těmito koncepty jsme se seznamovali na tréninkovém kurzu Steps to Connection zážitkovou formou – nácviky konkrétních dovedností ve dvojicích nebo třeba reflektováním vlastních konfliktních situací z minulosti. To vše v přátelské mezinárodní skupině 28 účastníků, v krásném prostředí podhůří Alp a s doprovodem výjimečně dobrých italských salátů a dezertů.
Z tohoto projektu odjíždím nadšený, inspirovaný, s velmi příjemnou zkušeností. Vřele doporučuji vyjet právě s těmito organizátory na jejich budoucí program o nenásilné komunikaci, na který se budou otevírat přihlášky nejspíš v lednu 2022.
Tomáš Rábek
