Tomáš sdílí své dojmy a příběhy z projektu „Grow Creative“, který proběh v říjnu 2015 v chorvatské Rijece.

 

Tento projekt pro mě představoval první zkušenost s Erasmem, Youth Exchange i samostatným cestováním. S očekáváním a jistou mírou napětí jsem vyrážel za dobrodružstvím do těchto neznámých vod, abych záhy zjistil, jak příjemné to v nich může být.

Má nálada klesala s blížícím se cílem a houstnoucími mraky na obloze. Za vydatného deště jsem vystoupil z autobusu a snažil se v Rijece zorientovat. Moje první dojmy z pošmourného města tedy nebyly nejlepší a nespravil je ani můj vlastní omyl v navigaci, který mi jako bonus přidal na konec cesty půlhodinou procházku v dešti. V té době jsem ještě netušil, jak moc jsem podcenil předběžnou přípravu a z toho plynoucí logické důsledky, tedy to, že jsem přijel pouze s velmi promokavou bundou a žádným deštníkem do města, které má více deštivých dnů než Londýn.

Když se konečně přede mnou objevil Dharma hostel, konečný cíl mojí cesty, vypadal jsem spíš jako zmoklá slepice než jako zahraniční student. Přestože se mi dařilo zůstat pozitivní a myslet na to, že budu za chvíli v suchu, je tato trocha deště asi ten nejhorší moment z celých dvou týdnů. Čím chci, nechci zdůraznit, jak nemám rád déšť, jako spíš to, jak jsem si následující dny užil.

Postupně se zde sešla třicítka více či méně zmoklých účastníků z Bulharska, Chorvatska, České republiky, Řecka a Španělska, aby zde zvýšili svoji uplatnitelnost na trhu práce, pracovali na své komunikaci, kreativitě a v neposlední řadě se také navzájem poznali.

Než jsem se stačil rozkoukat, již jsem byl vržen do víru představování, seznamování a dalších všemožných druhů socializace. A také nejrůznějších přízvuků angličtiny, na které jsem si musel zvykat. Ano, angličtina, jejíchž zlepšení bylo jedno z hlavních věcí, které jsem si od projektu sliboval. Ale již po pár dnech jsem zjistil, že konverzace a vyjadřování vlastních myšlenek v cizím jazyce není zas tak těžké a tak jsem přesunul svoji pozornost na svůj druhý cíl, kterým byl vlastní program.

Přednášky, promítání, aktivity v týmu i ve dvojicích, venku i vevnitř, většinu dne jsme věnovali rozvoji sebe sama, svých koučovacích a NLP dovedností. Od prvního představení základních principů Neuro lingvistického programování a koučinku jsme měli možnost vše si osahat, vyzkoušet na sobě i na ostatních. Pro mne jakožto studenta psychologie to znamenalo skvělou příležitost vyzkoušet si práci s klientem, dostat na ni zpětnou vazbu a ještě si zlepšit svoje komunikační dovednosti nejen v angličtině. Ať už koučinková cvičení ve dvojicích nebo týmová na kreativitu, jejich smyslem bylo nám dát nástroje použitelné v nejrůznějších situacích.

Byla by škoda si myslet, že jsme se celou dobu věnovali pouze práci a na zábavu nám nezbýval čas. Na to jsme se až příliš často při programu prohýbali smíchy. Užívali jsme si blízké pláže (přestože do moře se odvážilo jen pár otužilců), společných večerů, nejrůznějších her a také výletů do centra města.

 

Díky nim dostala Rijeka u mě ještě další šanci. A uspěla.  Skupinový výlet do centra, organizace Free Hug mobu, večer v místním klubu nebo vyhlášená cukrárna na Korzu, po tom všem si nešlo město nezamilovat.

 

Nemohu opominout příjemný personál hostelu, který mi ukázal, že čistě vegetariánské stravování může být tak chutné, organizační stránku projektu, kde všechno klaplo, jak mělo a vlastně celý hostel Dharma, který se svojí zahradou a výhledem na moře byl více než jen příjemným místem k životu pro ty necelé dva týdny.

Z projektu jsem si hlavně odnesl větší sebejistotu nejen při konverzaci v angličtině, chuť hledat řešení problémů, motivaci být aktivní a pohybovat se vpřed a hlavně spoustu zážitků a přátel z různých koutů Evropy. A vlastně také otázku, kam pojedu příště…

Tomáš Baar

Projekt byl organizován v rámci programu Erasmus+.