Radka se zúčastnila květnového tréninku organizovaného pod hlavičkou Brno Connected a sdílí svoje dojmy. Tématem našich projektů je nejčastěji osobnostní rozvoj, který je úzce spojený s učením se a vzděláváním. Jak zkombinovat sebe-rozvoj, učení, formální přístupy a ty neformální? A jak začít od sebe a předávat dál?

„Basic Synergy Training Adamov. Trénink základní synergie, nebo snad základní trénink synergie? Po zhruba dvaceti letech, po které se BST jako koncept používá, možná těžko říct. Někdy těžko překládat anglické názvy do češtiny. A vlastně, záleží na tom? Vždyť výsledky, kterých absolvováním tohoto tréninku můžete dosáhnout, záleží jen a jen na vás. A někdy zůstat znamená darovat si možnost přemýšlet a vidět svět zase z trochu jiného úhlu. Vlastně z mnoha jiných úhlů. Takže koho zajímá, jak se to vlastně jmenuje.

A proč píšu zůstat? Protože když začal můj BST, přidalo mi; mě s několikaletou zkušeností s tréninky z mezinárodní studentské dobrovolnické organizace; že mi možná nemůže přinést nic nového. A navíc jsem se necítila nijak zvlášť dobře ve skupině lidí, se kterými mám tak hrozně málo společného. Já maskovaný introvert s tímhle zrovna dvakrát zacházet neumím. Takže zcela upřímně, zvažování investice mých 10 dní bylo hodně intenzivní. „Nevyužila bych je doma možná lépe? Nemám zrovna času na rozdávání, spíš naopak.“  Celý první den se mně tahle myšlenka usazovala v hlavě a druhý den nevypadal jinak. A ještě já blbec vždycky dodržuji zadání a nedělám si věci vědomě lehčí, takže jsem si způsobila lehkou paniku a dojem, že jsem si svým rozhodnutím zkazila celý pobyt.

Tak proč jsem neodjela? Protože já přece neutíkám. A taky proto, že pomalý rozjezd vystřídalo pomyslné shození z útesu. A najednou jsem byla vyzvána rozebírat s cizím člověkem témata, která jsem do té doby snad ani nikdy nekonfrontovala. Byla mi nabídnuta možnost udělat kroky, které bych jinak možná nikdy neudělala. Atmosféra ve skupině se rázem změnila – i mimo plánovaný program jsme společně sdíleli příběhy a pocity a kladli si navzájem otázky, nad kterými by velmi pravděpodobně naši přátelé doma jen nevěřícně kroutili očima. A tak jsem zůstala, rozhodla se učit se od ostatních i od sebe samé a sdílet, tedy, dát ostatním možnost se učit ode mě. Dát ostatním možnost poznat člověka, kterým opravdu jsem.

Těch deset dní uteklo jako voda a najednou jsem při loučení zjistila, že s těmi cizími lidmi mám vlastní pouto. Těch cizích lidí, se kterými jsem měla deset dní zpátky společný jen jazyk, kterému jsme rozuměli, bylo najednou tak blízkých, třebaže jsem s některými ani nenašla čas na nerušenou společnou konverzaci.“

Radka Nováková

     Financováno z programu Evropské unie Erasmus+.