„Do you want to go to the plage with me…“ zní z reproduktoru, zatímco se v jídelně schází 26 lidí z 9 zemí světa. Jak usedají na židle do kruhu, mnoho z nich si podupává, luská nebo se pohupuje do rytmu… a když se přiblíží závěrečný refrén, místnost vybouchne spontánní erupcí zpěvu, která roztančí všechny přítomné včetně těch největších škarohlídů a prken. Vítejte na výměně mládeže A(e)ffective Communication. Mnohé z nás dohnala k slzám, ale byly to slzy radosti.

Čtvrtek 23. 2., Canet de Mar poblíž Barcelony. Prosluněné Španělsko. Tak jsem si to aspoň představoval. Přivítala mě zatažená obloha, zima a den nato i déšť.

„V noci je mi strašná kosa,“ přiznala se kamarádka.

„Když spím pod třemi přikrývkami, je mi dobře,“ poradil jsem jí.

„Já mám spacák a čtyři přikrývky a pořád je mi zima.“

Pak vás nemá vytáčet, když se kolem producíruje bosá Portugalka a diví se, že mrznete.

Proto jsme druhého dne společně s team-leadery a organizátory volali slunce. A přišlo! Třetí den na nás čekala krásně modrá obloha a téměř 20 °C. Skvělé počasí nám vydrželo až do 2. března, kdy jsem kurz skončil.  

Jak komunikuješ

  Organizátoři nás vpustí do tréninkové místnosti. Židle jsou v kruhu a ohraničuje je provaz, který nesmíme překročit. Na každé židli je lístek se jménem a pod ním jeho úkol pro hru.

Někdo má zavázané nohy, někdo oči, já mám zakázáno mluvit, někdo nemá žádný handicap. Organizátoři mlčí. Co máme dělat? Projektor na zeď promítá odpočítávání. Máme tři čtvrtě hodiny na to, abychom záhadu vyřešili…

Takto a podobně vypadaly naše hry, úkoly a workshopy, které nám měly prakticky ukázat, jakým způsobem komunikujeme s ostatními a pomoci nám vylepšit naše chyby.

„Tohle byla dokonalá simulace handicapovaných lidí ve společnosti,“ zaznělo po hře při závěrečném sdílení. „Toho, jak je vyčleňujeme a nedáváme jim prostor.“

I takový závěr jsme si mohli odnést. Záleželo primárně na nás, co si ze hry vezmeme.

Školím, školíš, školíme

Třetího dne nám trenér Jordan řekl: „Už jsme se namáhali dost, teď je to na vás. Rozdělte se do skupiny a vytvořte pro ostatní workshop.“ Ne že by byl líny – prostě nám chtěl dát prostor pro sebevyjádření.

Na druhou stranu, pouhý půl den na přípravu nám přišel jako žalostný čas. Ale zvládli jsme to. Dali jsme do kupy 6 workshopů: o prezentaci, skupinové dynamice, řeči těla, alternativním způsobu vyjadřování, o krizové komunikaci aj.

Co ses naučil

Poslední den jsme vyrazili na pláž a asi půl hodiny šli v naprosté tichosti. Poté jsme usedli na břehu moře, kdo chtěl, vzal si tužku a papír a zapsal si, co se naučil.

Během dvaceti minut jsem měl na papíře 16 různých věcí. Docela slušné číslo, řekl jsem si.

Never say goodbye

Je toho tolik, co se nedá vyslovit. Společné tanečky, spontánní bubnování a zpěv, dlouhé večery na pláži, beatbox, kulturní večery a mnohem, mnohem víc.

Už jsem na pár projektech Erasmu+ byl, ale musím říct, že mě překvapilo, jak blízko k sobě skupina přilnula, kolik vztahů si mezi sebou vytvořila a kolik se toho naučila nejenom od trenérů, ale hlavně sama od sebe.

„Co uděláš, aby sis udržel pocity štěstí, které jsi na kurzu zažíval?“ zeptal jsem se Ricarda.

„Vždycky, když to bude potřeba, pustím si náš song.“

A ten song je tu i pro vás.