Moje cesta do Nizozemska

Pamatuju si, jak jsem se k projektu dostal. Bylo to, když jsem v Turecku čekal na autobus přibližně 2 hodiny a díky facebookové stránce, kterou mi doporučil kamarád, jsem se mohl podívat na různé projekty v zahraničí. Jeden z nich měl název „From Emotions to Meaning“ a jelikož jako student psychologie je mi toto téma velmi blízké, podíval jsem se na podrobnosti. Začátek září, 10 dnů a v Nizozemsku. Paráda. Takže když jsem čekal na stanici, přihlášku jsem vyplnil a do dvou týdnů jsem dostal zprávu, že jsem byl vybrán.

Na místo určení jsem se vydal z Dortmundu. Hledal jsem nejsnazší spoj, jak se dostat do Emmenu a to byl autobus. Když jsem se konečně dostal do nizozemského města, podíval jsem se na mapy, jelikož náš kemp měl být přibližně 15 minut od zastávky. Bylo to ale asi 40 minut autem. A tak jsem zjistil, že místo v Ommenu jsem v Emmenu, a tak jsem měl menší zpoždění.

Když jsem se konečně dostal do budov, kde se projekt měl konat, začal jsem potkávat účastníky, se kterými příštích 10 dnů strávím. Bylo to zvláštní seznámení. Když jsem otevřel dveře do obývacího pokoje, uviděl jsem člověka hrajícího na ukulele a vedle lidi tancovat a zpívat. Pamatuju si to do teď, jak specifičtí a zajímaví lidé tam byli. Co se ale týče samotného programu, vlastně nikdo z nás pořádně nevěděl, co se tam přesně bude dít. Zjistili jsme to až následující den.

Další den ráno jsme se v takové stodole, kde se potom konaly všechny akce. Seznámili jsme se s Annou a Adriannou, vedoucími projektu, které nám vysvětlili, co bude naším úkolem příštích 10 dnů. Měli jsme se začít otevírat sami sobě a hlavně i ostatním. Měli jsme se naučit chápat, co cítíme, jak se projevujeme a i co potřebujeme. Jednoduše jsme se snažili najít způsob, jak žít autenticky.

K tomu všemu nám pomáhali všemožné cvičení, a to od tancování přes popisování minulých zážitků až po imaginaci. Zkoušeli jsme snad všechno. Měli jsme ale i jednu rutinu. Vždycky na začátku sezení jsme měli pojmenovat dvěma slovy, jak se v daný okamžik cítíme. Popisování bylo tedy velkou součástí.

V těchto 10 dnech jsme v rámci programu měli i mimoprogramové akce. První z nich byla ultimate frisbee. Ze Zwolle dojeli 2 kluci, že si s námi zahrají frisbee. Mě a ještě jednoho kamaráda to dokonce nadchlo natolik, že jak jsme se vrátili zpátky z projektu, vyhledali jsme si týmy, kde bychom mohli hrát. A tak já teď hraju za tým Brno Ultimate Frisbee Underground a kamarád hraje za Warwick University v Anglii.

Druhou zajímavou akcí bylo jet do Zwolle na festival. Mohli jsme si tak trošku zažít i nizozemskou kulturu, za což jsme snad všichni byli vděční. Poslechli jsme si studentské, ale i známé kapely spolu s vysokými lidmi všude okolo nás.

Na projektu jsem se seznámil se skvělými lidmi. Jak jsem již popisoval, při mém prvním kontaktu se spoluúčastníky jsem viděl kluka hrát na ukulele. Byl to André, který mimo hraní na ukulele uměl i žonglovat. Tohle mě hodně nadchlo, a tak jsem ho poprosil, jestli by mě to všechno nemohl naučit. A tak mě naučil. Říkal, že jsem se naučil žonglovat líp než on a na ukulele už umím 4 akordy!

Tento projekt mi toho poskytl hodně. Díky němu jsem potkal velmi zajímavé lidi, zlehka poznal nizozemskou kulturu, objevil nový sport, který mě fascinuje, ještě více podpořil mou touhu po cestování a rozhodně jsem se naučil pracovat se svými pocity.

Financováno z programu Evropské unie Erasmus+.