Katka popisuje svoje dojmy a zážitky z projektu Global ImpACT, který se konal 3.-12.5.2015 v chorvatské Rijece.

Na letošní první dva květnové týdny asi jen tak nezapomenu. Jednak jsem ve svých 25 letech poprvé vyrazila do Chorvatska a získala tak pomyslný status „správná Češka“, ale hlavně jsem je strávila na projektu s názvem Global ImpACT. Projekt pro mládež organizovaný chorvatskou organizací Synergy Croatia – SYNCRO byl umístěn do inspirativního ekohostelu Dharma na okraji Rijeky. Rekultivovaný industriální areál s výhledem na moře hostil dvacítku účastníků z Bulharska, České republiky, Chorvatska, Lotyšska, Rumunska a Španělska, kteří pod vedením lektorů z různých částí Evropy posouvali své vlastní limity snad ve všech směrech. A já měla to štěstí být jednou z nich.

Global ImpACT byl projekt zaměřený na kreativitu a udržitelnost (sustainability). Což pro mě, člověka pohybující se profesně i zájmově ve svéře udržitelného rozvoje, bylo možná trošku zavádějící. Má zkreslená očekávání udržitelnosti pojící se k životnímu prostředí byla konfrontována s poněkud jiným – ale snad ještě důležitějším – pojetím udržitelnosti coby naší osobní udržitelnosti, a to po stránce psychické, ale i fyzické.

Během 10 dnů jsme měli možnost zažít pětidenní basic synergy training, který nás měl částečně připravit na následujících pět dní venkovních aktivit. Úvodní trénink byl zaměřený na náš vlastní osobnostní rozvoj. Pro většinu z nás během něj přišla spousta „aha! momentů“ (u mě se čas od času objevují i po návratu, když mi konečně dojde co tím vlastně lektoři mysleli), hodně jsme se toho naučili o sobě, ale i o druhých, o komunikaci, spolupráci, kreativním myšlení. V některých aktivitách jsme se vrátili zpátky do dětství a měli možnost si hrát a blbnout jako za mala : )

Druhá část projektu tedy probíhala víceméně venku. A tím venku myslím částečně v nám už známém okolí hostelu, ale během dva a půl dne trvajícího tzv. outdoor tréninku také v pro nás neznámé oblasti poloostrova Istrie. Během toho jsme rozdělení do skupin vyrazili za dobrodružstvím, které bylo víceméně v naší režii. Cestování ve skupině obvykle přináší nejedno úskalí, a těch úskalí může být tím více, čím méně se znáte a čím odlišnější osobnosti jste. Může, ale nemusí. Já měla skvělou skupinu, se kterou bych klidně pokračovala ještě nějaký ten den. Až na drobné nepříjemnosti a únavu jsme si výlet skutečně užili a odnesli si z něj maximum. Nebo alespoň já.

Projekt byl pořádaný pod hlavičkou Erasmus +, a tak byl pro účastníky plně hrazen. Proplácená nám byla také doprava z našich domovin na místo a zpět, s tím, že jsme mohli na cestu vyrazit už 3 dny před začátkem a vracet se 3 dny po skončení. Takže takový příjemný bonus pro nadšené cestovatele, kteří využijí každé příležitosti k poznávání nových koutů světa : ) Díky tomu jsem měla před projektem možnost navštívit přátele žijící v Záhřebu, trochu nasát atmosféru města a aklimatizovat se na slunečné chorvatské počasí (příjemná změna ve srovnání s českým deštivým jarem). Po projektu jsem si naopak udělala zastávku ve slovinské Ljubljani u jiné kamarádky a v rychlosti stihla proletět i Maribor.

Mám-li shrnout, zážitky z těchto dvou týdnu jen do několika slov, pak by to určitě byla: Jedinečná oči otevírající zkušenost. Skvělí lidé a nová přátelství. Spousta srandy i únavy. Nekomfortní zóna? Tak tu už snad ani nemám. Ať žije lotyšská Fanta a sušenky (pochopí jen zúčastnění : )! Některé věci už prostě nikdy nebudou stejné : )

P.S. Mockrát děkuji Katce z Brno Connected, která mi o projektu řekla, nadchla mě pro něj a ještě mi umožnila se ho zúčastnit. Měla jsi pravdu, Káti!

Katka Procházková

Projekt byl organizován v rámci programu Erasmus+.