Napadlo vás někdy, že by bylo fajn někdy přerušit svůj běžný život? Mě tedy ano. A co třeba přiučit se něco o outdoorových aktivitách s lidmi ze zahraničí? Já to zkusila, a odnáším si z toho hned několik zajímavých zkušeností.

Hned od prvního okamžiku při příjezdu do Ommenu jsem si to místo zamilovala. Bylo krásné počasí a ze všech lidí vyzařovala skvělá nálada, pohoda a touha po tom, naučit se něco nového.

Hned den po příjezdu začal program. Nejdříve jsme se seznamovali a poté jsme hráli hry připravené group leadery. Další dny byla řada na nás. My jsme byli ti, kteří měli zorganizovat workshop nebo hru, které se bude účastnit alespoň 20 lidí. Zpočátku to znělo jako výzva, ale všichni jsme se s tím vypořádali skvěle, a myslím, že si to všichni užili.

Mezi programem jsme také vždy našli čas na společné chystání jídel – typických holandských sendvičů. Po několik a dnech strávených hraním her, a vytváření zajímavých aktivit a workshopů nás čekalo třídenní dobrodružství. Před ním jsme absolvovali rychlokurz nizozemštiny a učili jsme se stavět přístřešek a vor.

Naše dobrodružství začalo právě stavěním voru. Byla výzva vymyslet to, jak postavit plavidlo, které udrží 4 lidi a zavazadla nasuchu. Ale jako ne všechny skupinky to ta moje zvládla! I se třemi pádly jsme úspěšně upádlovali několik kilometrů. Pak nás čekala jízda na kole a hledání místa ke spaní. S hledáním jsme ze začátku neměli moc štěstí, ale nakonec jsme spali na farmě skvělých lidí, kteří nám dokonce připravili večeři a další ráno i snídani. Díky jejich pohostinnosti jsme poznali, jak žijí místní. Další den jsme kromě jiných úkolů měli stopovat. Podle mě to byla další skvělá příležitost sblížit se s místními lidmi. Bylo to opět úžasné a moc jsme si to užili. V tomto duchu celá naše výprava pokračovala i 3. den. Tuto část projektu považují za nejvíce přínosnou. Dozvěděla jsem se, že je super někdy vystoupit z naší komfortní zóny a udělat něco jinak. Také jsem se naučila, že i když nemluvíte dokonale anglicky, nebo neovládáte nizozemštinu, není to takový problém, jak se zpočátku může zdát.

Po tomto dobrodružství jsme se vrátili zpět k organizování workshopů. Tentokrát ale ne pro sebe navzájem, ale pro školu z vedlejšího města. Mohli jsme studentům ukázat, co se na Erasmus+ projektech dělá, jak to probíhá, nebo jak se účastnit také. Pak už přišlo na řadu jen smutné loučení s ostatními, balení a návrat domů.

Financováno z programu Evropské unie Erasmus+.